Stůl paní Stelly

Autorka u stolu Stelly Zázvorkové prožila nejen celá studentská léta, ale pak i svůj budoucí dospělý život s vlastní rodinou. Byla jedna z těch, kterým Stella poskytla své zázemí, hostila je a bavila. Moudře, vtipně i bolestně. V pozdní noci obklopená velkým portrétem svého otce, který visel nad sedačkou a fotografiemi mnoha přátel a kolegů, kterých si vážila. Stůl byl pro ni symbolem nejen dobrého jídla, ale povznášejících setkání, zastavení. Vždycky si přála mít stůl mnohem větší. Ale ten její byl němým svědkem nespočtu setkání, radostných i tragických okamžiků života. Autorka knihy ho zvolila jako symbol vyprávění příběhu legendární herečky a zpětně k němu přizvala i mnohé z těch, kteří u něj sedávali. Dokonce i s mnoha recepty, které jim Stella připravovala. Obrázek na obálku vytvořila herečka a malířka Blanka Bohdanová. "Stella Zázvorková si vypráví se Zuzanou Maléřovou o všem, co je v životě důležité i směšné, radostné i tragické, podstatné i povrchní - o herectví, lásce, přátelství, ztrátách i zklamáních, o stáří, slávě, blízkých a taky o jídle a stolování. Na otázky, které se zavrtávají pod kůži, odpovídá s upřímností, jakou člověku dovolí jenom naplno prožitý život, vyrovnání se s chybami a omyly a víra v sebe, druhé a radost. Pozvání ke stolu je srdečné a kdo ho přijme, nebude sám." (sž)