Psáno v kóji

Seznámení v době studií s dvojicí Oldřich Kaiser a Jiří Lábus bylo pro Zuzanu Maléřovou v mnohém osudové. Přineslo jí mnoho let strhujícího přátelství a výsledkem je kniha Psáno v kóji, kterou s radostí označuje za svůj "hřích mládí." Již ve druhé polovině osmdesátých let zaznamenávala historky a recese, kterými společně prošli, aniž by je napadlo, že by mohly být někdy publikovány (viz kapitola o odchytu vlády do sítě u budovy Federálního shromáždění). Po roce 1989 nastala chvíle, kdy se společně rozhodli shrnout největší recese, zachovat falešné scénáře a celé týmy spolupracovníků, a tak se scházeli, vyprávěli, vzpomínali na "sklízení plodů" po úspěšných akcích. Výsledkem se stala dnes už kultovní kniha Psáno v kóji s autentickými fotografiemi Vlada Bohdana a dalšími archivními snímky. "Prozrazovat zajímavý a leckdy šokující obsah publikace se zajisté nesluší. Sluší se však pochválit adekvátní přístup autorky k nesnadno zpracovatelnému tématu. Je totiž nasnadě, že ani nejplastičtější slovní popis bizarních "ptákovin" nemůže vždy plně vystihnout specifické kouzlo konkrétních neuvěřitelných situací, do nichž oba mystifikátoři s takovou chutí a uměním uvádějí své bližní. Ale Zuzana Maléřová dovedla najít pro líčení příběhů rámec, styl i formulace, jimiž v pravý čas události a fakta povýší svou mystifikací (přiměřenou) literární. I kdyby (a to je právě ono!) měla někdy spočívat v lapidárním umocňujícím "dovětku" - alias pointě takzvaně na druhou." Jiří Strnad "V recesi neškolený čtenář užasne nad invencí i osobním nasazením protagonistů i jejich pomocníků. Těžko říct, co bylo pro autorku těžší - zda praktická průprava pro životní dráhu recesistky nebo její literární zhodnocení. Vzhledem k tomu, že žánrově se jedná prakticky o literaturu faktu ("psal sám život"), lze ocenit na jedné straně autorčinu kronikářskou přesnost a věrnost, na straně druhé zaujatý osobní podtón vypravěče a popularizátora, i styl, který vnímavému čtenáři dokonale tlumočí mistrovskou zkratku i neopakovatelnou poezii a kouzlo recese jako životního názoru. Varování autorky a (ne)zodpovědných pachatelů v úvodu knihy, že ji nedoporučují číst v tramvaji je sice lidské, ale neúplné. Například naše velmi seriózní tajemnice redakce se doznala, že při četbě knihy Psáno v kóji během jízdy tramvají musela cestu přerušit daleko před cílem, protože se smála tak, že by ji spolucestující z hromadného dopravního prostředku stejně vykázali." Sonja Kroupová