Jak potkat děti

Spisovatelka Zuzana Maléřová a fotograf Vlado Bohdan mají společné datum narození, krevní skupinu, dceru Alžbětu, syna Jeronýma a několik knih oceněných kritikou i čtenáři. Knížka Jak potkat děti je o dětských otázkách a dospělých odpovědích. Každá z těch otázek začíná JAK. Jak vypadá dětská láska. Jak si přejeme, aby nám uteklo štěstí. Jak někoho promeškáme. Jak se chodí do nebe. Jak opouštějí děti a jak rodiče. A další. Není to kniha pro děti, ale o dětech. Autoři v ní zastavili paměť vlastní rodiny, aby s citovou intimitou pojmenovali žití nás všech. Kniha vyšla dvakrát v nakladatelství X-Egem (2003, 2004), v roce 2016 vychází potřetí – poprvé v Nakladatelství ČAS. Grafická úprava Miloslav Havlíček, třetí vydání Alena Laňková. Fotografie z knihy zveřejnilo prestižní nakladatelství Phaidon v Londýně ve světové publikaci Family. "I kdyby poslání knihy Jak potkat děti zcela vyjadřoval její titul, kdyby tedy šlo o návod, jak neprošvihnout tu nádhernou dobu, která se nám jeví nekonečná, když je zostřená věčnou únavou z dětských nemocí, finančních a profesionálních starostí i z tisíce denních drobných nepříjemností, a která se zdá tak krátká, když se na ni podíváte s odstupem, nebylo by to málo. Pro mne ale všechna "jak" Zuzany Maléřové zdaleka nejsou jen rukojetí pro stávající či nastávající rodiče a prarodiče. Děti tu beru jako prostředek, nebo spíše prostředníky k zamyšlení nad tím, jak neprošvihnout život. "Člověk potřebuje hodně sil i k tomu, aby zbytečně nepopoháněl štěstí," říká Zuzana Maléřová na straně 18. Právě tohle Jak...je pro mě klíčem k celé knize. I s autorčinou odpovědí na otázku, zda si uvědomuje, jak je vysoko a co to pro ni znamená." Jana Knitlová "Texty knihy jsou "barevné", fotografie černobílé, to aby barvy nerušily. Zachycují myšlenku, pocit, co zůstává, okamžik, který je jedinečný. Podstatou knihy je láska a touha zachytit čas, který se nikdy nevrátí. Vypadá to, jakoby vznikala z doteku, z nádechu, kdy se jedno oddělí od druhého a začne žít vlastním životem. "Je to malá knížka," říká její autorka, ale v hloubi duše musí vědět, jak velká je a jaký dopad na čtenáře má. Pokud vám totiž vadí obnažovat své city na veřejnosti, nečtěte tuto knihu v kavárnách, parcích a restauracích. Já to v jedné vinohradské kavárně udělala. Začetla jsem se a nevšimla si, že mi tu a tam kapou slzy. Vyrušil mě pan majitel. Postavil přede mne dort a řekl, abych nebyla smutná. Nepřiznala jsem, že jsem dojatá a šťastná. A ještě jedno musím říct a to, že opravdu dost dobře nechápu, jak může někdo v holé větě skládající se ze šesti slov vyprávět příběh a ještě ho zakončit pointou. Minimalismus dovedený k dokonalosti...i to Zuzana Maléřová umí." Tereza Pokorná