Zuzana Maléřová napsala svou knižní prvotinu již v době svých studií a okamžitě vyvolala velký zájem a ohlas. Vzápětí byla objevena i pro rozhlasový mikrofon, takže rádio je již třicet let neoddělitelnou součástí jejího profesního života. A stejně jako v literatuře, tak i v rozhlasovém dialogu s posluchačem si našla svébytný, osobitý a nezaměnitelný styl. Rozhlas ji inspiroval již dříve k napsání velmi úspěšných knih Viděla jsem jitro a Šťastná hodina, které vyšly opakovaně. Knihou O květině plní mimo jiné přání těch, kteří si přejí její texty vlastnit, vracet se k nim, hledat v nich vlastní pocity, naděje i usilování. Úvahy a příběhy, které vysílá k lidem, mají vždy jeden společný motiv - hledání citového porozumění, spoluprožití dané chvíle, souznění i naslouchání, důvěrnost, hloubku. Jeden z recenzentů to označil za „tvorbu s otevřeným hledím“, což je pro autorku typické, stejně jako bravurní zacházení s jazykem. Kniha O květině má přesný podtitul. Je zpovědníkem nejniternějších myšlenek a prožitků, které v tichu noci či brzkého rána svěřuje Zuzana Maléřová svým posluchačům jako svým blízkým. Nespočet osudů známých i neznámých, koloběh přírody, divadlo života a schopnost ustát, překonávat překážky, je hlavním tématem i této knihy plné květů. Knihu v grafické úpravě Filipa Skaláka působivě ilustroval Jeroným Bohdan. Vyšla v nakladatelství Čas v roce 2017, v novém vydání v roce 2018.
"Ve své knize "O Květině" Zuzana Maléřová používá skryté symboly a platí o ní to, co tvrdí můj kolega Andrej Tarkovský: "Umění je jako zázrak, nevysvětlitelné". Nelze posuzovat její knihu logikou, musí ji člověk nechat volně prostoupit hluboko do srdce a duše. Pak už si najde cestu. Zuzana se nebojí ve svých povídkách a náladách navštívit místa, kde nikdy nebyla. Nejde o to, co kolem sebe vidí, ale jak tu cestu prožívá.Vede ji slepý muž za ruku a ona mu jako malé děvčátko důvěřuje a jde, aniž by se něčeho bála. Kdyby Zuzaně zakázali psát knihy, vyšla by do ulic a vyprávěla by svoje příběhy malým dětem, starcům, kočkám a psům. Rozkvetlým stromům a potokům. Její poslední kniha je plná moudrosti a něhy. Dlouhá léta jsem neměl příležitost číst tak krásnou knihu. Chtěl jsem ji na chvíli odložit, ale ona mě nechtěla pustit. Četl jsem ji celou noc. A určitě se k ní znovu vrátím, protože je v ní ukryto mnoho drobných diamantů, které mi při prvním přečtení určitě unikly. Mistrně spojila sílu i slabost lidského usilování a vytvořila neobyčejné dílo. Její kniha je balzámem na duši. Ze Zuzany by měl radost i můj duchovní dědeček Nikos Kazantzakis." George Agathonikiadis "Originální knížka Zuzany Maléřové vypovídá o určité pravidelnosti sdělení - vždy o něčem. O něčem, co máme právě na mysli, co se zrovna děje, co nás může zaujmout, na co nového jsme třeba přišli, co asi souvisí s během času, co nás překvapuje, nebo přitahuje, i jakého se můžeme dotknout tajemství. Na co by se nejspíš nemělo zapomenout a jiné věci - to vše za širšího okruhu kolem dokola Zuzany Maléřové, viděno i slyšeno její optikou, velmi podobnou mapování nějakého místa, avšak nezploštěně, opravdu horizontálně i vertikálně, v osobním pozorování, hierarchiích, postřezích a nápadech autorky, takže pak sepsané jednotlivosti dohromady vypovídají také o ní samotné, která jako by se snaží zapsat svůj zážitek, aby nás to trklo. Ovšem víc než prostor a místo autorku především zajímají lidé a jejich souvislosti, krásy i složitosti života, hledání a nalézání nadhledu ke všemu, aby vše směřovalo k pohybu a překážky byly překonatelné. Zkrátka abychom se pro život chytili toho správného větru, abychom uměli kvést (alespoň obrazně) a aby nám pak opravdu uzrávalo ovoce." Jan Schmid
