Ticho v květu violy

Kniha Ticho v květu violy je završením mimořádných autorských večerů Zuzany Maléřové v pražské Viole. Hosty těchto literárních setkání a hovorů o životě byli tentokrát muži: Ivan Trojan, Jaroslav Dušek, Jan Potměšil, Ladislav Frej, Alois Švehlík, Pavel Nový, Lubomír Kostelka, Stanislav Zindulka, Jan Vlasák. (Kniha tak volně navazuje na předchozí úspěšný titul Celá viola tvé duše, ve kterém byly hosty ženy). V této společnosti ožívají i příběhy věcí a jejich dárců a tak se na stránkách knihy setkáváme dále například s Oldřichem Kaiserem, Zuzanou Bydžovskou, Marií Rottrovou, Libuší Geprtovou, Vlastou Chramostovou, Jiřinou Fikejzovou, Lubou Skořepovou, Marií Drahokoupilovou atd. Výpravnou knihu v grafické úpravě Filipa Skaláka s obálkou Adrieny Šimotové doprovází na čtyřicet černobílých fotografií Vlada Bohdana. Vydalo nakladatelství X-Egem v roce 2007. "Když se u pomyslného stolu autorka a host sejdou v dvojjedinné samotě, probíhá chvíle intimního ponoru, dobírání se pocitu, doteku s podstatným. I když se často dotýkají bolesti, vyřčená slova neubližují, hmatatelně cítíte úlevu, osvobození, očištění, někdy odečtete slzy. Odehrává se magický zážitek, který nelze zopakovat, jen zachytit na stránkách knihy. Knihy o lásce, síle a křehkosti. Život v ní je bez lásky prázdný, síla bez křehkosti tupá a křehkost bez síly tápající. Slovo a jazyk jsou Zuzaně Maléřové paletou, z jejíž barevnosti nanáší vrstvy obrazů a pocitů. Obsah sděluje v metafoře slov. Její psaní není „o čem“, ale „jak“. Musí při psaní víc cítit než rozumět. Její psaní je ale všechno jiné než nezávazná hra se slovy, bezbřehá imaginace bez kontur. Každé slovo je podloženo konkrétním prožitkem, konečný obraz napsaného zcela vědomý, jedno s druhým propojeno s matematicky přesnou logikou v detailech i v celku až neuvěřitelně. Výchozí intuice poutá v pevný systém a řád, sdělované má promyšlený smysl. Slova jsou obrazivá v maximální úspornosti, sdělení obsahuje mistrovství obsahové i pocitové zkratky." Sonja Kroupová "Vlado Bohdan ve svých působivě komponovaných fotografických dokumentech nikdy nic nearanžuje, ale trpělivě čeká, až se před jeho objektivem objeví samy obrazy, které hledá a které prozrazují mnoho o jeho vidění světa, ale i o něm samotném. Podobně nenápadné jsou i jeho portréty, kterými provází tuto skvěle napsanou knihu své manželky. V záplavě křiklavě barevných, křečovitě inscenovaných a vrstvy make-upu a nejdokonalejšími photoshopy zidealizovaných portrétů, jež se snaží za každou cenu upoutat naši pozornost, Bohdanovy černobílé reportážní portréty působí svou prostotou a přirozeností až archaicky, jako by nebyly pořízeny v dnešní době. Ale přitom se z nich dozvíme překvapivě mnoho. Je zřejmé, že jejich autor získal důvěru lidí, které fotografoval a kteří se od něj nechali zobrazit pravdivěji a přirozeněji než u nás bývá zvykem. V době, která jednoznačně dává přednost snadnému úspěchu a povrchnosti, považuji za obzvlášť důležité, že u nás žijí a tvoří takoví lidé jako Vlado Bohdan a Zuzana Maléřová." Vladimír Birgus